Melanom

Když se vysloví slovo rakovina, každý okamžitě zbystří, neboť si až příliš dobře uvědomuje, jaké má dlouhosáhlé následky pro samotného nemocného i jeho rodinu. Podobná obezřetnost však bohužel není prozatím rozšířena ve vztahu k melanomu. Vezmeme-li v potaz, že kvůli celé řadě mýtů, jenž o něm kolují bývá jeho nebezpečnost častokrát podceňována. A přitom jeho výskyt je v současnosti na vzestupu, na čemž se podílí hned několik faktorů. Na jedné straně dochází k oslabování ozonové vrstvy, ale zásadnější úlohu zřejmě sehrává lepší ekonomická situace obyvatelstva. Ta dovoluje cestovat do jižních zemí s vyšší intenzitou slunečního záření, na něž kolikrát lidé ze střední Evropy nejsou zvyklí. A není nic lepšího pro položení základu melanomu, než spálená pokožka, jenž je mnohem citlivější na škodlivé UV paprsky.


I když je melanom v lékařské terminologii používán teprve od 18. století, byla výzkumem ostatku mumií prokázaná jeho přítomnost již v dobách starověku. Tou dobou se však jednalo nejspíše o vzácnější onemocnění. Jeho schopnosti metastáze si poprvé povšimnul John Hunter v roce 1787, i když nutno podotknout, že jeho zápis neoplýval příliš detaily a v podstatě jej popsal jako rakovinotvorný výrůstek na kůži pacienta. Bližší popis podal až o dvacet let později francouzský lékař René Laennec. Anglický praktický lékař z Stourbridge William Norris na základě své praxe poté došel k závěru, že jeho zvýšený výskyt v některých rodinách má nejspíše i genetické predispozice. S konečným verdiktem o nebezpečnosti tohoto onemocnění přišel v roce 1820 Samuel Cooper, jenž melanom prohlásil za léčitelný pouze v časných stadiích. Po více jak jednom a půl století mu lékaři stále dávají za pravdu, úspěšnost léčby je přímo závislá včasnému odstranění. I když se to v dnešní době může zdát absurdní, melanom stále představuje 75% všech úmrtí spojených s rakovinou kůže. V řeči čísel se ročně jedná celosvětově přibližně o 50000 lidí.


Sluneční paprsky jsou pro naše tělo podstatné. Jejich působením si vyrábíme vitamin K a má i velký vliv na syntézu serotoninu. Avšak na druhou stranu je tu i jeho nebezpečná složka, ultrafialové záření, jenž narušuje DNA melanocytů. Tyto buňky jsou odpovědné za produkci tmavého pigmentu melaninu, jenž určuje barvu naší pleti. Melanocyty se krom kůže vyskytují i na některých sliznicích a proto se ve výjimečných případech melanom může objevit třeba v ústech či na oku. Tyto situace jsou sice spíše atypické, zato však mívají mnohem závažnější průběh. Jak již bylo poznamenáno, na vzniku maligního nádoru sehrává svoji úlohu i genetika. Konkrétně by se dalo mluvit o genech, jenž předurčují typ naší pleti. Zvýšené riziko vzniku mají zejména fototypy I a II, u nichž není nic neobvyklého, že dochází ke spálení. Podle posledních poznatků je riziko melanomu nepřímo propojeno i s naším útlým věkem. V této době u nás dochází ke vzniku mateřských znamének, na jejichž vzniku, jak se ukazuje, má vliv právě UV záření. Větší počet těchto znamének poté v dospělosti zvyšuje riziku zhoubného bujení. Ale na druhou stranu je nutné vyvrátit mýtus, že melanom vzniká pouze z mateřských znamének. Na jejich podkladě vznikne pouze v necelé polovině případů, v té druhé vzniká přímo na kůži, nejčastěji v místech, která vystavujeme slunci spíše nárazově.


Melanom je méně častějším typem rakoviny kůže, o to je však nebezpečnější. Jedinou jeho výhodou je jeho poměrně snadná rozeznatelnost. Stačí si všímat změn na kůži, obzvláště v oblasti mateřských znamének a při jakékoliv změně neváhat navštívit kožního lékaře. Hlavním rysem zhoubného bujení je asymetrický tvar s nepravidelnými okraji, který bývá větší jak 5 mm. Ani není zrovna dobrým znamením, když znaménko začne měnit barvu a je na něm patrná nepravidelná pigmentace. Pokud k nějaké této změně došlo, není na místě váhat s návštěvou lékaře, neboť u melanomu stále platí, že prognóza je přímo úměrná včasné diagnostice. Zatímco v prvním stadiu se vyléčí zhruba 99% pacientu, ve chvíli kdy se objeví metastáze, míra rapidně klesá. Při místním rozšíření do mízních uzlin se tato pravděpodobnost snižuje na číslo kolem 25 až 60%, avšak při vzdálených metastázách je i přes možnosti moderní medicíny šance pouhých 10%.